Historie Městské knihovny Kuřim
Vznik kuřimské „knihárny“
Chceme-li zjistit, jak vlastně vznikla kuřimská knihovna, musíme se vrátit téměř o dvě staletí zpátky a vydat se směrem na jihozápad do Veverské Bítýšky, kde to všechno začalo.
Zatímco před dvěma staletími patřilo kuřimské panství královskému městu Brnu, vedlejší panství veverské bylo tehdy na prodej. A tak jej
6. února 1830 zakoupil švédský korunní princ Gustav Vasa, syn švédského krále Gustava IV. Veverské panství i s dalšími statky tehdy mělo cenu 620 tisíc zlatých konvenční měny a 1000 dukátů klíčného. Ještě v den koupě založil princ Gustav fond (tehdy nazýván „fundace) na podporu školních dětí a učitelů, jehož jmění 800 zlatých konvenční měny složil do veverské sirotčí kasy. Úroky z této sumy měly být každoročně věnovány jednomu nebo i více žákům, kteří obzvláště vynikali ve studiu, případně též učitelům, kteří chudé děti vyučovali zdarma a sami tak většinou strádali také. Vlivem špatného hospodaření však jmění fondu vzrostlo za necelých 20 let jen na 960 zlatých. To již ale Gustav Vasa nebyl pánem veverského panství, neboť ho v roce 1844 prodal. Fond však existoval dále.
Po revolučním roce 1848 panovala nejistota, co bude dále a vrchní správce Veveří Jakub Nedopil, český vlastenec a pozdější poslanec říšského sněmu ve Vídni, navrhl v říjnu 1849, aby z přebytku fondu, tedy 160 zlatých revoluční měny, byly nakoupeny knihy a ve všech školách panství veverského zřízeny „knihárny“. Faráři v Komíně, Bystrci, Ostrovačicích a Německých Kynicích (dnes Veverské Knínice) souhlasili, ale v Kuřimi, Čebíně a Veverské Bítýšce otáleli. Teprve když dostali od školdozorce děkana T. Neumanna doporučení, aby nabídku přijali s podmínkou, že se bude jednat o knihy, které se hodí do katolických knihoven, svolili tedy i oni. A tak i kuřimský farář Emanuel Sellner vyjádřil souhlas se zřízením „knihárny“.
Ze sirotčí kasy tedy byly vyzvednuty peníze a zakoupeny knihy a mapy pro nově založené školní knihovny. Připomeňme, že tehdy byla v Kuřimi nová obecná škola, která byla vystavěna roku 1845 na návsi (dnes náměstí 1. května). Každá knihovna obdržela 72 až 76 knih a 2 nebo 3 mapy Evropy, rakouského mocnářství a Moravy.
A jaké knihy tehdy knihovna svým čtenářům nabízela? Jednalo se o knihy tehdejších renomovaných spisovatelů, jako byli: František Jaromír Rubeš, Božena Němcová, Josef Kajetán Tyl, Josef Ehrenberger, Prokop Chocholoušek, Karel Alois Vinařický, Václav Štulc, Karel Vladislav Zap, Josef Pečírka, Matěj Mikšíček a další. Knihovna byla k dispozici nejen školním dítkám, ale také dospělým.
¨
Spolek TOMEK
Kuřimská „knihárna“, dnešní mluvou „knihovna“, fungovala od konce roku 1849 po více než tři desetiletí a sloužila nejen kuřimským obyvatelům, ale také obyvatelům Jinačovic a Moravských Knínic. Původní fond, z kterého byly poskytnuty finance na založení knihovny, byl v roce 1857 přeorganizován, ale v omezené míře poskytoval skromný obnos pro pořízení dalších knih. Časem však nabídka knihovny přestala postačovat a zřejmě i duch doby přinášel nové výzvy a možnosti. Počátkem 80. let 19. století se tři nejvlivnější muži tehdejší Kuřimi: správce kuřimského velkostatku Osvald Svoboda, starosta Kuřimi Eduard Orátor a MUDr. Josef Buďárek rozhodli založit čtenářský spolek. Předsedou byl zvolen Osvald Svoboda, který jménem spolku podal 6. prosince 1883 žádost o schválení na c.k. moravské místodržitelství v Brně. Žádost také posuzovalo samo ministerstvo vnitra ve Vídni a po předložení spolkových stanov bylo žádosti vyhovělo. Úřední schválení spolku bylo vydáno
31. prosince 1883 a to je datum, které lze považovat za datum jeho založení. Oficiální název spolku zněl:
Čtenářsko-hospodářsko-politický spolek v Kuřímě „Tomek“
Spolek nesl jméno Václava Vladivoje Tomka, jenž byl českým historikem, politikem a také profesorem pražské univerzity. Sám Tomek udělil kuřimskému spolku svolení, aby užíval jeho jméno v názvu. Prostory spolku propůjčil jeho místopředseda Eduard Orátor ve svém hostinci. Spolek si kladl za cíl založit v Kuřimi spolkovou knihovnu a „odebírat politické, odborné a beletristické časopisy, pořádat veřejné schůze, rokování a přednášky pro členy i nečleny.“ Proklamovaným účelem spolku bylo „pěstovati lásku ku čtení, pečování o vzdělání rolnictva a povznešení jeho blahobytu, vzbuzovati vědomí jednoty národa českého.“ Pořádala se divadelní představení, zábavy a výlety. Členem spolku se mohl stát každý občan, který při zápisu zaplatil 1 zlatý „přístupného“ a dále potom každý rok 50 krejcarů. Prvními knihovníky byli Josef Veselý, po něm Kašpar Studený a Tomáš Jílek.
Spolek Tomek se v Kuřimi těšil velké oblibě a plnil svou osvětovou funkci po celých 56 let. A snad by jeho činnost trvala i nadále, nebýt osudného roku 1939, kdy byla naše vlast okupována a vznikl Protektorát Čechy a Morava. Na základě vládního nařízení byl Spolek Tomek
26. července 1939 zrušen a rozpuštěn, stejně jako většina obdobných spolků, které v občanech pěstovaly lásku k bývalé vlasti.
Obnova knihovny po 2. sv. válce
Již rok po skončení 2. světové války v Kuřimi byla opět obnovena knihovna, a to knihovna obecní. Vznikla sloučením knihoven sokolské organizace, Dělnické tělocvičné jednoty a knihovny Spolku Tomek. Spravoval ji tehdy ředitel místní měšťanské školy Jan Pokorný. Po něm převzal knihovnu další učitel měšťanky, později působící na Základní devítileté škole Jungmannova, Antonín Komprs. Vypomáhal také Ludvík Müller.
Od roku 1955 byl knihovníkem Dr. Adolf „Bunny“ Král a knihovna se od poloviny 50. let nacházela v budově tehdejší Lidové školy umění na rohu ulic Vojtova a Legionářská (dříve zde býval podnik na výrobu prášku do pečiva firmy František Janáček). V roce 1961 dostala knihovna název Městská lidová knihovna a roku 1963 vystřídala A.B.Krále ve funkci knihovníka Jarmila Ondráčková. O rok později přesídlila knihovna do přízemí Dělnického domu na Legionářské ulici, kde přečkala téměř jedno desetiletí, aby se v roce 1973 opět vrátila zpět do budovy hudební školy.
S postupem času vzrůstal počet knih i čtenářů. Zatímco v roce 1950 měla knihovna 2837 svazků knih a téměř pět stovek čtenářů, o deset let později to bylo již 5885 knih a 564 čtenářů a v roce 1974 již nabízela 716 čtenářům 13041 svazků. Během toho roku bylo realizováno neuvěřitelných 32 131 výpůjček! Knihovna se však již řadu let potýkala s nedostatkem místa, a tak počátkem 70. let, kdy se začalo budovat sídliště Legionářská (které později dostalo název Gottwaldova čtvrť), se také počítalo s vybudováním nových prostor pro knihovnu.
Budova knihovny
Dne 8. prosince 1975 se kuřimští čtenáři dočkali svého knižního svatostánku - Městská lidová knihovna konečně získala svou vlastní budovu na ulici Popkova a slavnostně toho dne přivítala první čtenáře. Sídlila v horním patře dvoupodlažní budovy mezi výškovými budovami. Na jednom podlaží tak bylo umístěno dětské oddělení i oddělení pro dospělé čtenáře. V přízemí budovy měl své zázemí Klub důchodců.
Vedoucí knihovny nadále zůstávala Jarmila Ondráčková, ovšem v knihovně již nepůsobila sama. Např. v roce 1979 nastoupila do knihovny Věra Štěpánová, která po odchodu Ondráčkové v roce 1990 převzala vedení knihovny. Název knihovny se změnil na Městská knihovna Kuřim.
Počátkem 90. let byla také zahájena automatizace – ta v první fázi probíhala v dětském oddělení, kde již fungoval automatizovaný výpůjční systém. Ovšem v dospělém oddělení se stále používal klasický systém kartotéky a sáčků, do kterých se vkládaly kartičky z vypůjčených knih. Automatizace samozřejmě souvisela se stále častějším využíváním počítačů. Prvním komplexním knihovnickým systémem, který se v kuřimské knihovně používal, byl program LANIUS. Do poloviny 90. let bylo zautomatizováno i dospělé oddělení a knihovna přešla na knihovnický program SMARTLIB. Tento program umožňoval přenášet data o knihách do jednotlivých systémů knihoven na disketách a výrazně tak usnadňoval práci. Na přelomu tisíciletí se na chvíli vrátil LANIUS, aby jej záhy vystřídal knihovnický program CLAVIUS a od roku 2021 knihovna používá program TRITIUS.
Rekonstrukce knihovny
Téměř po 30 letech svého fungování však knihovna opět narazila na své limity – pro rozrůstající se knihovní fond i stále se navyšující počet čtenářů již prostory knihovny nepostačovaly. Připomeňme, že v té době byla obě oddělení pouze v horním podlaží a plocha knihovny byla mnohem menší – končila u stěny s časopisy. Kanceláře i sklad knih byly doslova miniaturní a knihovnice se v nich tísnily. Výstavy se v knihovně pořádaly jen sporadicky a besedy s autory se zde konaly pouze pro dětské čtenáře. Většina přednášek pro dospělé čtenáře se pořádala zcela mimo prostory knihovny, např. v kulturním domě.
Proto se vedení města Kuřimi rozhodlo budovu knihovny zrekonstruovat. Práce začaly v roce 2006 a trvaly více než rok. Knižní fond musel být přestěhován a uskladněn v nevyužívané třídě na Základní škole Komenského. Knihovnice dostaly k dispozici detašované pracoviště na ulici Jungmannově v domě sociálních služeb, kde se snažily i nadále udržet v chodu výpůjční služby pro čtenáře.
Mezitím se městu podařilo získat horní patro nad přilehlou kotelnou, kde se nacházely tanky na vodu – ty byly zrušeny a prostor knihovny se mohl v horním patře rozšířit i nad kotelnu. Později se městu podařilo získat i kotelnu samotnou, kterou knihovna rovněž využívá.
Projekt rekonstrukce knihovny byl zpracován architekty Romanem Galem a Michalem Palaščákem, kteří celkově knihovnu omladili a zakomponovali do stavby také výtah pro hůře pohyblivé občany. Na čelní fasádu byla přenesena kresba sedmileté žákyně místní Základní umělecké školy Terezy Sukačové, kterou vytvořila v rámci projektu Cesta do města. Slavnostně byla knihovna otevřena v pondělí 15. října 2007 za účasti starosty Oldřicha Štarhy, hejtmana Jihomoravského kraje Stanislava Juránka, vedoucí knihovny Věry Štěpánové a dalších.
Knihovna ve své nové podobě byla rozdělena na dvě zcela samostatná oddělení: dětské oddělení v přízemí a oddělení pro dospělé čtenáře v prvním patře. V prostoru nad kotelnou bylo oddělení pro dospělé rozšířeno a vznikly tak kanceláře pro vedoucí a ostatní zaměstnance, a dále vytvořena multimediální místnost a terasa. Nyní mohla knihovna pořádat besedy, přednášky, workshopy a výstavy. V roce 2018 bylo oddělení pro děti zkrášleno nástěnnými malbami brněnské umělkyně MgA. Kristýny Tůmové z Ateliéru Chucky. Pohádkové bytosti tak lákají malé čtenáře k tomu, aby zavítali do knihovny.
Po odchodu paní Štěpánové v roce 2017, kdy ji na dva roky vystřídaly Bc. Jana Klosová a Bc. Kateřina Rovná, se stala v roce 2019 vedoucí knihovny Mgr. Bc. Iveta Pernicová. V únoru 2024 ji nahradila současná vedoucí knihovny Mgr. Lenka Pušová.
Regionální oddělení
Nedílnou součástí kuřimské knihovny je regionální oddělení. To vzniklo v místní knihovně v roce 2003 poté, co ukončila svou činnost Okresní knihovna v Židlochovicích. Její funkci v okresu Brno-venkov převzaly hned dvě pověřené knihovny: knihovna ve Šlapanicích, kde pracovala jako vedoucí knihovny metodička Miroslava Kubíková, a dále knihovna v Kuřimi, kde nastoupila Lenka Šefferová. Později však knihovna ve Šlapanicích odstoupila a jedinou pověřenou knihovnou se stala ta kuřimská.
Posláním regionálního oddělení je, aby knihovnické služby ve všech knihovnách regionu Brno-venkov byly dostupné a na stejné úrovni. Poskytují za tímto účelem podporu a metodickou pomoc 145 knihovnám regionu. Jedním z nejdůležitějších úkolů regionálního oddělení na počátku milénia bylo zavést do knihoven internet. Společně s internetem pak došlo od roku 2006 k masovému rozvoji automatizace knihoven. Vznikl regionální knihovní systém CLAVIUS Reks, do něhož bylo v roce 2010 připojeno prvních 20 knihoven. Každý rok pak následovalo dalších 10-15 knihoven a v současné době je plně zautomatizováno 136 knihoven.
Nejoblíbenější službou, kterou regionální oddělení poskytuje, je budování výměnného fondu – nakupují se nové knížky a tento výměnný fond potom cirkuluje po knihovnách. Každá knihovna si jej ponechá pro své čtenáře půl roku až rok a pak výměnný fond zase putuje do jiné knihovny. Některé knihovny si nakupují a zpracovávají knihy samy. Část knihoven však využívá služeb regionálního oddělení v Kuřimi, které knihy zpracuje, zanese do katalogu a tím je zajištěno, že jsou jednotně zatříděny.
Od roku 2021 používá i regionální oddělení modernější knihovnický program TRITIUS, v němž byla data převedena do profesionálního datového centra, kam mají přístup všechny knihovny. Každá knihovna je autonomní, vidí svoje knihovní jednotky, pouze regionální oddělení plní funkci administrátora systému.
Každý týden vyráží knihovnice regionálního oddělení do některé ze 145 knihoven regionu Brno-venkov, aby pomohly při aktualizaci (vyřazování) a revizi knihovního fondu (inventura). Zabezpečují také vzdělávání knihovníků, pomáhají s žádostmi o dotace VISK u Ministerstva kultury.
Jejich nejnovějším úsilím je zavádění výpůjček e-knih a audioknih.
Projekt Memoria Kuřim
Od září 2018 v knihovně funguje také ojedinělý projekt Memoria Kuřim, který má za cíl uchovat historické fotografie a jiné materiály vztahující se k dějinám Kuřimi, a to v digitalizované podobě pro další generace. Od počátku tohoto projektu ho metodicky vede historička Mgr. Sylvia Laurincová a digitalizaci provádí Bc. Vendula Prokešová. V prostorách knihovny je vyčleněna místnost pro skenovací techniku, které zároveň slouží jako místo, kam se mohou obrátit pamětníci nejen se svými fotografiemi, ale především se svými vzpomínkami. Poznatky z rozhovoru s nimi potom městská historička dále zpracovává.
Historické fotografie s odborným popisem jsou následně publikovány na internetové stránce projektu, která byla veřejnosti zpřístupněna v září 2019. Každý zájemce si zde může fotografie důkladně prohlédnout, zavzpomínat a v případě, že zná k fotografii nějaké další informace, může tvůrce projektu kontaktovat na emailové adrese, která je pod fotografiemi uvedena.
